Oblíbenost tradičních přírodních materiálů se v moderních dobách zvyšuje. Jedním z nich je i břidlice. Její proměnlivé vlastnosti i vzhled, závislé na složení, umožňují široké využití.
Složení břidlice nemusí být vždy stejné. Podle toho, v jakém poměru jsou jednotlivé složky této jemnozrnné horniny zastoupeny a jak jsou uspořádány, se liší jak její vlastnosti, tak i barva. Hlavními minerály jsou křemen, živce a fylosilikáty (slída, sericit). Obsahovat může také menší množství karbonátů, grafitu, sulfidů a oxidů kovů.
Břidlice nemusí být jen světle nebo tmavě šedé, jak jsme nejčastěji zvyklí. Díky složení může být zabarvena do odstínů zelené, hnědé a dokonce i červené. Hedvábný povrch se občas zaleskne díky obsahu slídy. Barva je většinou stálá a nemění se. V některých případech se ale může stát, že původní odstín časem získá hnědý nádech. To je zpravidla způsobeno oxidací příměsí železa.
Pro své vlastnosti je vhodným kandidátem jak na střešní krytinu, tak na obklady či dlažby, vnitřní i venkovní:
nepropustí ani vodu, ani oleje
je odolná vůči meteorologickým vlivům – větru, dešti, mrazu
je dobrým tepelným i zvukovým izolantem
nevadí jí ani kyselé, ani zásadité látky
je nehořlavá
Jak již bylo řečeno, vlastnosti horniny se mohou měnit v závislosti na jejím složení. Tvar a uspořádání zrn jsou neméně důležité (to ale poznáte pouze pod mikroskopem). Pokud v břidlici převažují slídy a živce, hornina se lehce opracovává. Pokud ale převažuje křemen, odměnou za horší zpracovatelnost je větší trvanlivost a odolnost.
Břidlice se zpracovává dvojím způsobem: štípáním, nebo řezáním.
Štípaná břidlice vytváří nepravidelné tvary. Uplatní se všude tam, kde chcete vytvořit dojem neuspořádanosti a nesouměrnosti. Tenčí kameny jsou vhodné na obklady, krby i jako vnitřní dlažba. Silnější pak můžete umístit na zahradu. Štípaná břidlice má ještě jednu nespornou výhodu: pokud vám nevyhovuje tvar či velikost, zvládnete je přizpůsobit svým představám sami, v nejhorším případě i pilkou na železo.
Pokud je třeba pravidelných tvarů, pak přichází ke slovu břidlice řezaná. Její tvary záleží především na dodavateli – mohou být klasicky čtvercové, obdélníkové, ale i víceúhelníkové.
Obklady a interiérová dlažba se většinou lepí pomocí tmelu na kámen či cementovou směsí. Řezané obklady většinou ani nepotřebují spárovat, protože je lze poskládat těsně vedle sebe. Jinak se ke spárování používá k tomu určené spárovací hmoty (lze vybrat i vhodnou barvu) nebo cementu. Pokud plánujete venkovní dlažbu více zatěžovat (příjezdová cesta), je lépe ji zasadit do betonu. Cestu zahradou stačí pouze položit do písku a nechat zarůst trávou. Myslete ale předem na možnosti sekání trávy. Špatně usazené kameny by vás později mohly nepříjemně překvapit.
Ačkoliv je břidlice pevný materiál, při přepravě nebo manipulaci se může stát, že některé kusy se poškodí. Před započetím pokrývání je třeba zkontrolovat poklepem kladívkem, zda se v kameni neobjevily praskliny. Jasný kovový zvuk je známkou kvality. Před pokrýváním byste měli mít hotové všechny ostatní fáze, tedy klempířské práce či instalaci hromosvodu. Břidlicová střecha není pochozí!
Při plánování použití takového materiálu nezapomeňte na jeho vzhled. Z estetického hlediska k sobě povaha břidlice potřebuje spíše přírodní materiály ve vhodných barvách. Jinak může stavba působit nepřirozeně až kýčovitě.
Kvality břidlice a její vhodnost použití prověřil čas. Jako stavební materiál se používá dlouhou dobu a její obliba opět začíná stoupat. Stejně jako u dalších přírodních materiálů z neobnovitelných zdrojů ale vyvstávají otázky kolem těžby této horniny. Zásahy do krajiny, vyčerpání zásob i spotřeba energie na těžbu, zpracování a dopravu: to je cena, kterou je (mimo tu na ceníku) také nutné zaplatit.
