Od šedesátých let dvacátého století se stále více prosazuje tzv. ekologická architektura. Její podstatou je využívání místních zdrojů a recyklovaných materiálů a samozřejmě obnovitelných zdrojů energií. V dnešní době se začíná místo názvu ekologická architektura používat název soběstačná architektura.
Cíl soběstačné architektury
Jejím cílem je navrhovat nejen budovy, ale i celé bytové komplexy a dokonce celá města tak, aby byly soběstačné. Dnešní technologie to již samozřejmě umožňují. Jedinou překážkou je myšlení lidí. Značná část lidí totiž těmto technologiím stále nevěří, nebo za ekologické bydlení považuje zcela něco jiného. Mezi lidmi totiž existuje vžitá představa, že moderní technologie a ekologické bydlení nejde dohromady. Vždyť ekologické bydlení přece znamená starý dům na venkově, nejlépe na samotě, vlastní studnu, vlastní zahradu, kde si můžete vypěstovat ovoce a zeleninu a na střeše tak maximálně sluneční kolektor. Opravdu to tak může být, ale je to jen jedna z možností.
Druhá například znamená nově postavený dům, k jehož výstavbě byly použity nejmodernější materiály, které splňují ty nejpřísnější environmentální limity a v útrobách domu je mnoho sofistikovaných zařízení, které přesně řídí topení, chlazení, výměnu vzduch, osvětlení…
Technologie v oboru ekologických a soběstačných staveb jdou tak rychle dopředu, že laik nemůže tento vývoj sledovat a orientovat se. Proto se na univerzitách, které vychovávají nové architekty začíná objevovat nový obor. Tím je soběstačná architektonika. Jeho absolventi budou schopni zorientovat se ve světě moderních ekologických a soběstačných technologií a tyto technologie začlenit do moderního bydlení.
J. H.
