U nízkoenergetických a soběstačných domů je nutností, aby byly zcela vzduchotěsné. Každá netěsnost znamená únik tepla a tedy vyšší výdaje na energie. Rovněž se při netěsnosti snižuje efektivnost nuceného větrání.
Tepelně-izolační vlastnosti budov totiž velmi úzce souvisejí s těsností obálky stavby. Vzduch, který proudí konstrukcí domu totiž dokáže velmi výrazně ovlivnit teplotu uvnitř stavby. Pokud je dům tepelně izolován, ale tato izolace není provedena pořádně a budova netěsní, bude význam tepelné izolace minimální. Dům je tedy nutné již před izolováním pořádně otestovat a zjistit místa, kde netěsní. Ta je potřeba následně sanovat.
Nejefektivnějším způsobem, jak zabránit průniku vzduchu konstrukcí budovy je parozábrana. Ta se instaluje na vnitřní straně stavby a musí být provedena s naprostou pečlivostí. Protože i jen mikroskopická netěsnost v parozábraně může způsobit značné tepelné ztráty. Stejně tak drobné netěsnosti u rámů oken a dveří. Vizuální prohlídkou přitom není možné tyto netěsnosti odhalit. Používá se proto speciální test, který je v souladu s normou ČSN EN 13829. Test je vlastně dosti jednoduchý. Většinou vstupní dveře se utěsní a nainstaluje se zde výkonný ventilátor, který je schopen vhánět vzduch do budovy, nebo naopak ho z budovy vytlačit. Vytvoří tedy přetlak, nebo podtlak. Měření provádí počítač, který zároveň kontroluje, jestli je tok vzduchu bez anomálií. Jestliže počítač identifikuje nesrovnalost v proudění vzduchu, pak je nutností zjistit, kde přesně jsou netěsnosti. To již provádí pracovník s kouřící tyčinkou. Identifikovatelná místa se označí a opraví.
J. H.
